-
13:00
Zahájení
-
Rimži Kjibug, aneb kdopak je na fotografii? A mračil se tak vždycky? A setkal se osobně s králem Jiřím V. a Mahátmou Gándhím?
Smysl příspěvku do workshopu nespočívá v tom, že se podařilo u neznámého Tibeťana, třikrát vyfotografovaného Josefem Vanišem 23. prosince 1954 v Džokhangu (a opakovaně publikovaného v knihách a časopiseckých reportážích z padesátých let), zjistit jeho jméno. To byl jenom počinek, avšak důležitější než jméno, je jeho příběh, který nám ani Vladimír Sís ani Josef Vaniš nepřinášejí, protože ho neznali… a ten příběh vhodně ilustruje celé 20. století v Tibetu, neboť právě onen muž, totiž rimži Kjibug Wangdü Norbu (skyid sbug dbang ’dus nor bu, སྐྱིད་སྦུག་དབང་འདུས་ནོར་བུ་ 1897–1957), zosobňoval svým životaběhem turbulentní dobu v srdci Asie. Samozřejmě jeho život byl výjimečný a netypický, leč o situaci v Tibetu vypovídá překvapivě hodně – zvláště, když jeho epizody dáme do kontextu historického a politického. K jeho třem fotografiím lze dodat i svědectví dalších Zápaďanů, kteří se s Kjibugem setkali a snad tak vybudit zájem o jeho další osudy a začít bádat v archivech tibetských a čínských. Neznáme totiž konec jeho životního příběhu… tedy kromě toho, že zemřel v šedesáti letech v roce 1957.
-
Nový nález tibetského rukopisu s mýty o ňen z chrámu Shuangta v Baozichuanu, Gansu: Co může říci o nebuddhistických tradicích v Tibetu?
-
Mezi magií a náboženstvím, hmatatelným a nehmatatelným, osobním a neosobním? K Tibetským rituálům kontroly počasí ve sbírce Ba ri be'u bum
Při simplexní kvantitativní analýze praktických rituálů z grimoáru Ba ri be'u bum beroucí v úvahu účel rituálů a počty ingrediencí (rdzas) a řečových aktů (často mantry sngags) se profilují dvě kategorie rituálů. Pro první je typický přibližně vyrovnaný poměr těchto hmatatelných a nehmatatelných prvků a pro druhou je naopak poměr vychýlen ve prospěch hmatatelných prvků (na základě čehož lze spekulovat o možnosti opačného nepoměru u soteriologického rituálu, který ve zkoumaném vzorku chybí). Do první kategorie patří rituály zajišťující prosperitu a rituály ke kontrole počasí. Do druhé pak rituály pro ochranu a léčbu a – možná překvapivě – rituály kontroly nad osobami vč. kontroly v sexuální oblasti. Zdá se, že uvedené kategorie se liší nejen poměrem hmotných a nehmotných prvků, ale i přítomností osobního nadpřirozeného konatelství. Z tohoto úhlu pohledu se rituály pro kontrolu počasí zdají být na určitém rozhraní mezi tradičně vnímanou magií a náboženstvím a tato liminalita bude v příspěvku demonstrována na několika ukázkách.
-
Náboženství, identita a autenticita v tibetofonním rapu
-
Coffee break
-
Kamalašílův komentář k Diamantové sútře
Tento příspěvek, který se zabývá Kamalašílovým komentářem k Diamantové sútře, má dvě části. První se věnuje obtížné pasáži § 7: „Tato dharma, kterou učil Tathágata, je neuchopitelná, není to ani dharma, ani ne-dharma. Proč? Protože ušlechtilí lidé se vyznačují nepodmíněným (asanskrta).“ Druhá část se týká často se opakujících a protichůdným výrokům, ve kterých se praví: „X neexistuje, proto říkáme, že X existuje“. Například: „O čem, ó Vznešený, hovořil Buddha jako o nahromadění zásluh, o tom řekl, že to není nahromadění zásluh. Proto Buddha říká:, Nahromadění zásluh.‘“ Ve svém komentáři (Derge 231b5-7) vykládá Kamalašíla takovou formuli z perspektivy dvou pravd školy madhjamaka: Z hlediska poslední pravdy (paramártha-satja) Buddhovská pole neexistují. Vidíme-li je však z hlediska konvenční pravdy (sanvrti-satja), tak existují.
-
Formování over-pozitivního obrazu buddhistických meditací na Západě
-
Mezi kontextem a univerzalismem: Kulturní hybridizace a brikoláž při rekonstrukci buddhismu v Západní Indii
Současné podoby buddhistické tradice v Maháráštře vycházejí z aktivit dalitského sociálního hnutí 50. let 20. století, spojeného s reformátorem B. R. Ambédkarem. Jejich integrace do života dalitských komunit a následná rekonstrukce byly ovlivněny historickým kontextem proti-kastovních hnutí, propojováním buddhistické praxe s lokálními kulturními zvyklostmi (proces kulturní brikoláže) i koloniálními diskurzy a západními představami o modernitě a náboženském univerzalismu. Na příkladu dvou hlavních buddhistických organizací v Maháráštře – „The Buddhist Society of India“ a „The Triratna Buddhist Community“ – ukážu, jak tyto procesy formují vyjednávání o podobě buddhistické praxe a jejím vztahu k proti-kastovnímu socio-politickému aktivismu v Indii.