Vít Marša obhájil disertační práci

Petr Chelčický svým učením inspiroval zrod Jednoty bratrské a Lukáš Pražský výrazně přispěl k její dramatické myšlenkové i organizační transformaci na přelomu 15. a 16. století. Výzkum je inspirován „historizací sekularizační debaty“ P. Gorskiho a metodologickým přístupem Davida d’Avraye. Za využití pojmů a vztahů teorií sekularizace a modernizace (byrokratizace, racionalizace, diferenciace, legitimizace, individualismus, etické zdůvodnění práce) rozkresluje vztahy mezi prvky v učení obou myslitelů a odhaluje vliv Jednoty bratrské na zmíněné procesy. Pomocí analyticky využitých ideálních typů „sekta“ a „církev“ také popisuje proměnu Jednoty bratrské na přelomu 15. a 16. století, identifikuje klíčové faktory těchto změn a nabízí komplexnější pohled na Jednotu bratrskou jako náboženskou organizaci. V případě diferenciačních procesů se stávající teorie sekularizace ukazují jako nedostatečné a povrchní. Proces odkouzlení světa a spásy naopak odpovídá teoretickým předpokladům a dokonce se prokazuje jako odolný i v rámci generační obměny. Jednota bratrská také vytvořila sadu mechanismů disciplinace a konfesionalizace, které podporovaly procesy laicizace a demokratizace spásy. Důsledkem se stala nitrosvětská askeze, která svým charakterem připomíná švýcarskou reformaci. V dřívějším bádání dramaticky vykreslovaný zlom v době Lukáše Pražského se optikou neoweberiánských přístupů jeví jako výrazně komplexnější. Lukáš Pražský ve svém myšlení zachovává mnoho východisek Petra Chelčického. Navzdory otevření Jednoty bratrské světu byla nadále identita Jednoty bratrské a jejích členů založena na napětí vůči většinové společnosti a na pocitu výlučnosti a vyvolení Bohem.

Práci si můžete přečíst zde.