Ondřej Homolka obhájil disertaci a má PhD

Ondřejovi srdečně gratulujeme a přidáváme abstrakt disertace spolu s odkazem na archiv práce.

Křesťanský kult svaté Marie, Matky Kristovy, zaznamenal v 5. a 6. století mohutný rozmach. Písemné i hmotné prameny pozdní antiky poukazují na kvantitativní i kvalitativní změny v jeho charakteru. Tato práce zkoumá šíření mariánského kultu mezi 4. a 7. stoletím prostřednictvím prostorové analýzy. Staví proti sobě dvě tradiční vysvětlení uvedeného jevu: 1) vzestup mariánského kultu v reakci na nestoriánskou kontroverzi a efezský koncil roku 431, a 2) vzestup mariánského kultu v důsledku konverze pohanských populací ke křesťanství a hledání náhrady za kulty ženských bohyň – tato hypotéza je zkoumána na případu Ísidy, populární antické bohyně egyptského původu, která se sv. Marií sdílí ikonografický motiv ženy držící v náručí syna, případně jej kojící. Součástí této práce je několik proporčních analýz zaměřených na rozšíření mariánského kultu v porovnání s ostatními kulty svatých a na rozšíření hlavních epitet Marie a Ísidy. Vedle toho jsou doklady mariánského kultu ze 4. až 7. století a doklady kultu Ísidy (a k ní přidružených tzv. ísidovských božstev) ze 2. až 5. století podrobovány analýze pomocí Spearmanova koeficientu korelace. Jako nulové hypotézy jsou přitom užívány pozdně antické kulty sv. Petra a Pavla a latinské nápisy dokládající kulty Jupitera a Minervy z římského období. Tento přístup ve výsledku podporuje „nestoriánskou“ hypotézu zejména pro území Sýrie a hypotézu „ísidovskou“ zejména pro oblast Egejských ostrovů.