Luboš Bělka se podílel jako editor na kritickém vydání deníků prvních československých návštěvníků Tibetu.
Nakladatelství Host vydalo výjimečnou publikaci — Tibetské deníky 1954: První českoslovenští návštěvníci Lhasy — na jejímž vzniku se podílel Luboš Bělka.
Kniha přináší kritické vydání deníkových zápisů filmového režiséra Vladimíra Síse a kameramana Josefa Vaniše, kteří jako první Čechoslováci navštívili Tibet. Jejich zápisky zachycují zemi jen několik let po čínské okupaci, v době, kdy tamní společnost vedená tehdy osmnáctiletým dalajlamou — s nímž se autoři osobně setkali — procházela zásadní proměnou. Deníky tak představují mimořádně cenné historické svědectví: z původního Tibetu, který Sís a Vaniš jako poslední ještě stihli zachytit, se dnes nezachovalo téměř nic.
Oba deníky vycházejí jako samostatné svazky a navzájem se doplňují — každý z autorů nahlížel na stejná místa a události z jiné perspektivy. Součástí publikace jsou rovněž dosud nepublikované fotografie a odborné studie o historickém, politickém a společenském kontextu tehdejšího Tibetu, které Luboš Bělka připravil společně se sinoložkou a tibetanistkou Kamilou Hladíkovou.
Náboženství z šaliny se vrací k tématu, které při prvním natáčení zůstalo otevřené: jsou superhrdinové a rockové legendy užitečně srovnatelné s mýty a náboženskými postavami — a věří jim lidé podobně?
Jak lze pomocí digitálních metod zkoumat náboženství, aktivismus nebo společenské změny? Tereza Menšíková propojuje etnografii s analýzou rozsáhlých online dat. V rozhovoru přibližuje možnosti i limity digitálních humanitních věd a vysvětluje, proč je v interpretaci dat klíčová i detailní znalost terénu.
