Studenti religionistiky analyzovali 240 závěrečných prací z českých univerzit a odhalili zajímavé trendy – od ústupu historie po vzestup socio-antropologických přístupů.
Co vlastně zkoumají ve svých závěrečných pracích studenti religionistik v Česku? Jaké metody používají? A které teoretiky citují? Na tyto otázky jsme hledali odpovědi v magisterském metodologickém semináři Digitálně-datová religionistika, realizovaném v jarním semestru 2025. V něm jsme se pustili do analýzy bakalářských a diplomových prací obhájených na českých univerzitách mezi lety 2010 a 2024.
Z celkového počtu 917 religionistických závěrečných prací jsme vytvořili reprezentativní vzorek 240 prací. Stratifikovali jsme podle roku obhajoby, typu práce a instituce, abychom získali vyvážený obraz celého oboru. Čtyři výzkumníci pak každou práci ručně kódovali (anotovali) podle předem vybraných výzkumných ohledů - určovali metodologický přístup; sbírali přímo dostupná metadata jako klíčová slova a hodnocení a zjišťovali, které předefinované klasiky teorie náboženství studenti citují.
Kurz byl postaven na explorativním iterativním principu: začínáme výzkumným problémem, sbíráme data, analyzujeme - ale často se i vracíme zpět k předefinování otázek na základě toho, co v datech nacházíme. Teprve až data „promluvila", formulovali jsme finální verze výzkumných otázek.
Nejnápadnějším trendem je proměna metodologického zaměření prací. Zatímco v roce 2010 tvořily práce s historickým přístupem přes 50 % všech nalezených přístup, v roce 2024 to bylo už jen 21% (výjimkou v sestupujícím trendu je rok 2016). Naopak socio-antropologický přístup - zaměřený na současné náboženské komunity, identity a rituály - vzrostl na skoro polovinu všech zaznamenaných přístupů.
Česká religionistika se tedy zřejmě posouvá od studia historické religionistiky směrem k analýze současnosti. Možná je to odraz širšího trendu v humanitních vědách, možná reakce na proměny české společnosti a její religiozity.
Vizualizace 1: Podíl jednotlivých přístupů v procentech za každý rok (jedna práce mohla odrážet více přístupů - procenta neodráží podíly prací)
Pouze třetina prací (74 z 240) zmiňuje některého z klasických teoretiků náboženství jako Eliadeho, Durkheima nebo Webera. Nejčastěji citovaným autorem je Mircea Eliade (18 zmínek), následovaný Peterem L. Bergerem, Mary Douglas a Carlem G. Jungem.
Zajímavé jsou rozdíly mezi univerzitami: Masarykova univerzita preferuje sociologicky zaměřené autory (Berger), Univerzita Karlova fenomenologa Eliadeho a Univerzita Pardubice psychology náboženství (Jung, Freud). To může odrážet odlišné tradice a zaměření jednotlivých pracovišť.
Diplomové práce citují klasiky častěji (39 %) než bakalářské (27 %), vyšší stupeň studia zřejmě poskytuje příležitosti pro hlubší religionisticko-autoritativní ukotvení.
Vizualizace 2: Počet prací se zmínkou o religionistické autoritě dle univerzity a typu práce (n=74, z let 2010-2024)
Pomocí síťové analýzy klíčových slov jsme porovnali historický a kognitivně-psychologický přístup. Obě skupiny prací sdílejí základní pojmy studia náboženství – křesťanství, judaismus, islám, buddhismus, náboženství. Ale kognitivně-psychologický přístup má svou specifickou slovní zásobu: religiozita, dotazník, rozhovor, kognice. To ilustruje, jak různé přístupy sice studují stejné fenomény, ale kladou jiné otázky a používají jiné metody.
Vizualizace 3: Síťový graf lemmatizovaných klíčových slov ukazující rozdíly a sdílení mezi historickým a kognitivně-psychologickým přístupem.
Analýza hodnocení prací ukázala, že vedoucí práce navrhují v průměru lepší známky než oponenti. To asi není překvapivé - vedoucí studenta zná, sledoval vznik práce a má k ní osobnější vztah. Oponent přichází zvenčí a hodnotí „chladněji" s větším odstupem a tedy kritičtěji. Jediná výjimka se objevuje v roce 2024, kdy jsou oponenti “mírnější” v návrzích známek než vedoucí.
Zajímalo nás také, zda pandemie COVID-19 ovlivnila hodnocení. Data naznačují, že nikoliv – rok 2020 se nijak výrazně neliší od předchozích let.
Vizualizace 4: Sloupcový graf rozdílů průměrného hodnocení za daný rok mezi školitelem a oponentem. Pozoruhodné jsou roky 2012 a 2024, které mají opačný trend - přísné školitele a oproti nim příznivěji nakloněné oponenty.
Posun od historického k socio-antropologickému přístupu může být příležitostí i výzvou. Příležitostí k většímu propojení s aktuálními společenskými tématy – migrací, sekularizací, novými náboženskými hnutími. Výzvou, protože vyžaduje jiné metodologické kompetence – terénní výzkum, kvalitativní metody pracující s živým lidmi místo textů, statistiku.
Relativně nízká míra klasického-teoretického ukotvení (jen třetina prací cituje klasiky) může naznačovat, že se studentské práce odklánějí od čítankových základů, respektive jsou empirické a výzkumně specializované.
Závěrem je třeba připomenout limity výzkumu. Kódovací schémata nutně zjednodušují teoreticko-metodologickou rozmanitost studentských prací. Data nicméně nabízejí první systematický empirický pohled na vývoj české religionistiky skrze její absolventy.
Výzkum provedli studenti kurzu RLMgB605 Digitálně-datová religionistika (JS 2025): Jana Kendíková, Katja Stonjšek, Lukáš Gabriel Třebenský a Petra Houserová pod vedením Terezy Menšíkové, Tomáše Glomba a Tomáše Hampejse.
Dataset je publikován v repozitáři otevřené vědy Zenodo, 10.5281/zenodo.18692121 .
Ústav religionistiky FF MU vypisuje konkurz na obsazení míst v rámci smluv ERASMUS+ na následujících partnerských univerzitách. Studijní pobyty je možné realizovat v podzimním semestru 2026, nebo v jarním semestru 2027.
Ústav religionistiky FF MU vypisuje konkurz na obsazení míst na studijní pobyty na partnerských univerzitách v rámci sítě CEEPUS.
